Historie čalounictví

Výroba matrací neexistuje jako samostatný řemeslný obor a spadá do kategorie čalounictví.

Když přimhouříme obě oči, tak by se za základ čalounictví dal považovat již pravěk, kdy vyvstala potřeba tehdejší populace ulevit bolavému tělu, a tak bylo na místě na ten studený kámen položit tu krásně hřejivou kožešinu.

Oficiální vznik čalounictví bychom však mohli zasadit do období starověku (4. tisíce let př. n. l. – 6 stol.), kdy by bylo možné čalounictví považovat již za řemeslo. Jeho plody můžeme nalézt třeba na nábytku ze starověkého Egypta, kde se využívaly dřevěné kostry, které se potahovaly kožešinami, tkaninami a kůžemi. Jako vystýlka se používala nejčastěji sušená tráva a rákos. Sušená tráva sloužila jako vystýlka až do antického Říma, kde byla využívána zpravidla v chudších poměrech a u bohatších obyvatel byla často nahrazována koňskými žíněmi nebo měkkými tkaninami. Nábytek je jednoduchý a vyznačuje se rovnými liniemi bez zaoblení.

V období středověku (6. – 14. století) se čalounictví příliš nerozvíjelo a spíše ustoupilo do ústraní. Tradičním středověkým nábytkem byly těžké dřevěné lavice a konstrukce u kterých bylo místo čalounění využíváno polštářů a sedáků přibitých ke konstrukci. Potahovými materiály byly kůže a vzorované tkaniny s výšivkami. Itálie byla známá vývozem sametů a brokátů. Kvalitní čalouněný nábytek byl určen zpravidla pro knížata a církevní hodnostáře.

V období renesance (14. – 16. století)čalounictví vzkvétalo. Vznikaly zde skutečné čalounické skvosty, které nebyly jen na ozdobu, ale byly velmi komfortní a účelné. Vzniká zde první celočalouněný nábytek (dřevěná kostra je celá potažena čalouněním). Jako potahové látky se používají kůže, sametové a brokátové látky. Čalouník zde byl mistrem, kterého si šlechtici zvali na svá sídla, aby jim zkrášlil nábytek.

17. století (baroko) bylo pro čalounictví stoletím rozvoje. Čalounění bylo ceněné stejně jako malířství či sochařství a bylo považováno za umění. Vznikají nábytkové sety (více kusů nábytku ve stejném designu) a začíná se zaměřovat na kvalitu a důležitost postele. Koncem 17. století začíná čalounictví kooperovat s truhlářstvím, kdy truhláři již ve výrobě počítají s budoucím čalouněním a uzpůsobují tomu výrobu.

V 18. století (stále baroko) zaznamenal nábytek opět velký pokrok. Výrobky se zaměřují na lepší ergonomii, aby byl nábytek více pohodlný. Postele jsou v tomto období vyráběny ve velmi přepychovém stylu, bohatě čalouněné s nebesy a baldachýny. V Evropě vznikají první čalounické cechy a tím i čalounictví jako specializované řemeslo.

V 2. pol. 18 století (klasicismus) přichází nový trend a čalounictví začíná prolínat i do dalších oborů. Začínají se používat nejprve železné a později i ocelové pružiny. Nejvíce byly pružiny v nábytku rozšířeny ve viktoriánské Anglii. Do designu nábytku se vrací rovné linie jako v antice. Čalounily se sedáky, opěradla i područky nábytku.

Počátkem 19. století ve Vídni vznikají první tlačné pružiny, které čalouněný nábytek extrémně zpohodlňují.

Zhruba v polovině 19. století (1937) v Německu vzniká vynález polyuretanů a syntetika v čalounění přináší nový rozměr a pohodlí. Zhruba o 10 let později (1948) byla zahájena výroba měkkých polyuretanových pěn a v následující dekádě dochází k masivní výrobě čalouněného nábytku a matrací.

V roce 1953 se na trhu objevuje tzv. lamelový rošt, tvořený pružnými dřevěnými latěmi, který měl zlepšovat ortopedické vlastnosti matrací. My už dnes víme, že tento výrobek, ačkoliv je považován za revoluční, je spíše škodlivý. Nerovnoměrný propad těla vlivem lamel způsobuje neúměrný rozklad váhy a nevyvážený tlak na lidské tělo. Tělo se tak během spánku dostatečně neuvolní a tím dochází ke snížení regeneračních procesů.

Dnes, tedy v 21. století již existuje třetí generace polyuretanových pěn. Markantní část trhu tvoří recykláty, které mají velmi omezenou životnost, kdy své vlastnosti tyto matrace ztrácejí již po 1 roce používání. Lidé se ve velké míře ale vracejí k přírodním materiálům jako jsou živočišné chlupy (koňské žíně, velbloudí vlna, ovčí vlna atd.) a hledají kvalitní ekologicky odbouratelné náhražky syntetických pěn (kokos, přírodní kaučuk atd.), které jsou z dlouhodobého hlediska udržitelné a obnovitelné.

Potřeba uvolňovat pohybový aparát dostává nový rozměr. Rychlá spotřební doba má obrovský vliv na zdraví lidí. Pracovní ergonomie je mnohdy velmi zaostalá a chemie v životním prostředí začíná populaci nadměrně zatěžovat jíž od prvních roků života.

V naší rodinné firmě si můžete po konzultaci s profesionály pořídit kvalitní přírodní produkty bez obsahu chemie, které vás přiblíží k přírodě, a i přes vyšší pořizovací cenu vám zajistí kvalitní ekologický a udržitelný spánek po dobu až 20 let.

Navíc k produktům nabízíme i stálý servis (úpravy, upgrady, recyklace, čištění) a konzultace v případě potřeby.